Recenzi na nové album britského zpěváka a písničkáře Elvise Costella , nedávno uvedeného do Rock 'n' Rollové síně slávy, bychom čekali spíše v časopise zaměřeném na takzvané lehčí žánry. Ovšem jelikož se Mr. Declan MacManus, jak zní Costellovo občanské jméno, tentokráte rozhodl opatřit písně klasickou instrumentací a "klasicizující" formou (a vydavatelem je firma Deutsche Grammophon), dočítáte se o jeho novém počinu právě zde. Ostatně, není to první Costellův průnik do hraničních vod mezi žánry. Od roku 1996 trvající spolupráce s mezzosopranistkou Anne Sofie von Otter vyvrcholila albem For The Stars (Pro hvězdy, 2000). Costello si zapěl i s The Jazz Passengers, bigbandem Charlese Minguse či s The Count Basie Orchestra.
Při aranžování písní pro album North (Sever) vsadil Costello na pestrost sobě vlastní. Jen za doprovodu klavíru se pokládá do slov s vervou šansoniéra. V písni Still (Tichý) nechá vskutku poklidně zaznít Brodsky Quartet . Jinde ovšem zabouří celá smyčcová a dechová sekce. Je-li to k dobru písně, neváhá použít ani triků ostřílených barových pěvců jazzové easy listening. Bravurně si pohrává se žánry pokleslými i klasickými. Procítěně vypráví do zvuku swingujícího jazzového komba. Do skladby "Impatience" (Netrpělivost) neváhal zamíchat trochu "dychtivé" latiny. Romantizuje i ironizuje. Takto vypsáno, zdá se, že zákonitě musel vzniknout prapodivný muzak. Není tomu tak. Díky svému charismatickému přednesu a charakteristickému autorskému rukopisu ukočíroval Costello vyznění alba do jednotné, lehce melancholické nálady, dokreslené poetickými texty. Dovolte ukázku: "Vidíš, jak se elementy podrobují? Oči jsou modré, nebe šedé. Nemohu učinit nic, co by tě přimělo zůstat. Těším se, že dnes bude pršet..." (úvodní verše z písně "You Let Me In The Dark" — Zanechala jsi mne v temnotách).
Resumé? Posluchačům uvyklým klasicky školeným hlasům a stylově čistým tvarům bude vadit Costellův chraplavý přednes i jeho neznabožská kompoziční všežravost, ovšem posluchači nezatížení žánrovými předsudky si mohou vychutnat podzimně velebnou výpověď přemýšlivého písničkáře. Obavu z poslechu nemusí mít ani ctitelé někdejších Costellových rockových výbojů. Ve finále totiž vůbec nejde o to, jakou instrumentaci Mr. Costello využil, ale právě o samotné písně a nezaměnitelnou, autorskou interpretaci.
|