|
Jestli je někdo opravdový hudební chameleon a všechny jeho barvičky přitom působí důvěryhodně sytě, tak anglický zpěvák a písničkář Declan MacManus alias Elvis Costello. Na novém albu Secret, Profane & Sugarcane po letech znovu přesedlal na country. Zní to, jako by nikdy nehrál nic jiného.
Vlastně by nás Elvisův country výlet neměl překvapovat. Nositel čestného doktorátu Liverpoolské univerzity vyzkoušel snad všechno. Začínal jako člen folkového dua. Už na památném prvním albu My Aim Is True (1977), kde předváděl osobité cosi spletené z punku, nové vlny a retra, ho doprovázeli mj. v Londýně působící američtí, původně countryoví muzikanti. V roce 1981 natočil album countryových cover-verzí Almost Blue.
Pomáhal psát skladby Paulovi McCartneymu, ale složil písničky i pro countryového velikána Johnnyho Cashe. Vrhl se na rockové šansony, jazz (to když chtěl udělat dojem na budoucí manželku Dianu Krall), neworleanské rhytm-and-blues nebo dokonce na baletní hudbu pro symfonický orchestr. A teď se mu prostě zase hodí do krámu třeba bluegrass s mandolínou, housličkami, dobrem a kontrabasem. Jakoby říkal: „No a co? Co vejráte tak vyjeveně?"
Inspirátor ze záhrobí
„Sedím si takhle v kuchyni v Hendersonville a přijde ke mně John Carter Cash. Jestli bych prý nezašel do staré pracovny, kde jeho táta psal písničky a kterou přeměnil na malé nahrávací studio, a nenatočil nějaké vokály do jedné svojí skladby, kterou tam natáčí Loretta Lynn," popisuje Costello cestu vedoucí k nové desce.
Obal alba Elvise Costella. Vokály s chutí nazpíval a chvíli si pak s Lorettou, zpěvačkou, písničkářkou a jednou z nejposvátnějších countryových ikon, povídal o životě. Za hodinu spolu napsali píseň I Felt The Chill Before The Winter Came. Postupně se začaly sypat další nápady na countryové album. Jednoduché, že? Už stačilo jen přizvat někdejšího Dylanova kytaristu, písničkáře, autora hudby ke Cold Mountain a producenta T-Bone Burnetta, aby se ujal dozoru nad nahráváním.
Krom nových skladeb a autorské spolupráce s Lorettou recykloval Elvis písně napsané pro Johnnyho Cashe (nakažlivě odsýpající Complicated Shadows už „Muž v černém" nestačil nazpívat), se dvěma kousky pomohl Burnett a album uzavírá klasika Changing Partners z repertoáru Binga Crosbyho. Těžko vytipovat slabší moment. Žádná z písní nepůsobí dojmem, že by ji bylo možno bez lítosti přeskočit. Mezi muzikantskou smetánkou se jako sboristka mihne i další velká dáma country, Emmylou Harris. Když už country, tak ve velkém stylu.
Country divná, ale dobrá
I když Costello vysekl americký národní žánr s naprostou suverenitou, nepřestává být Evropanem a intelektuálem. A nejen v sérii písní She Handed Me a Mirror, How Deep Is Red či She Was No Good, ve kterých si pohrává s motivy ze života a nešťastných lásek pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Country a la Costello ignoruje žánrová klišé, nahazuje vlastní témata. Díky tomu dokáže nadchnout i posluchače, kteří country music jinak příliš nemusí.
Ono je nakonec jedno, jaký kabát Elvis Costello své hudbě obleče. Důležité je, že vypustil do světa pouze písničky nápadité a nadčasové. Album s mnohoznačným názvem „Tajné, světské a cumel" (nebo jak by se dal v češtině nazvat mezi jižanskými děcky oblíbený špalíček cukrové třtiny) patří k nejlahodnějším a přitom „nejpřirozenějším" Costellovým nahrávkám nejen z poslední doby. Písničkář přitom nepotřeboval žádnou fabriku na cukrátka, stačilo mu useknout kus třtinového stonku a nechat ho posluchačům přežvýkat.
Elvis Costello: Secret, Profane & Sugarcane
Elvis Costello/HearMusic/Universal Music, 50:57 min.
|
